Budějovická výzva

Nabývání a pozbývání svobody, ať už individuální nebo celospolečenské, bylo jmenovatelem nejdramatičtějších období českých dějin 20. století. Období poznamenaných zmarněnými životy, statečností, selháváním i nekonečnou nadějí.

Řada společenských otřesů, ale i individuálních osudů minulých desetiletí nám dokazuje, jak lehce o svobodu přijít můžeme a jak přetěžce ji musíme opět získávat. Protože svoboda není samozřejmost. Je to dar, kterým mohou být mnozí obdarováni, ale ne každý ho unese.

Svoboda je nejvyšším statkem lidského života.

Svoboda je hodnotou pro lidi statečné a odpovědné.

Svoboda je domovem pro takovou společnost, jejíž občané ctí spravedlnost, právo a toleranci. Tam, kde se tyto pojmy vytrácí, vytrácí se i svoboda. Proto je nezbytné je kultivovat a bránit.

Nepřítelem svobody je ten, kdo postrádá smysl pro odpovědnost, slušnost a solidaritu.

Nepřítelem svobody je ten, kdo ji zneužije, aby mohl lhát a krást.

Nepřítelem svobody je ten, kdo neunese zodpovědnost a poruší slib daný druhým.

Nepřítelem svobody je ten, kdo omezuje svobodu druhých ve jménu svobody vlastní.

Je povinností nás všech vytvářet vlastními činy a příklady ostrovy odpovědnosti, slušnosti a solidarity, které svobodu chrání od sobectví a povyšování se nad druhé, a mít dostatek vytrvalosti a odvahy o tyto ostrovy pečovat a propojovat je.

A je naším právem důsledně vyžadovat od všech, kteří přijmou pověření spravovat věci veřejné, aby chránili svobodu a důstojnost naší země.

Je naší občanskou povinností být náročný především každý sám k sobě. Cesta ke svobodě a k jejímu udržení totiž vede skrze každého z nás. Je to cesta sebeúcty a důstojného života. Pokud touto cestou půjdeme, daleko snáze budeme schopni odmítnout proradnost, hloupost a aroganci těch, jejichž jednání nás má zavést do nesvobody.

Daleko snáze budeme bránit svobodu našeho společenství, protože budeme svobodní uvnitř.