#8: Hornák -

Hele, s tím apelováním na slovanství bych byl opatrnější. V posledním století to nějak moc nefungovalo. Myslím, že zejména Poláci  a baltské země a vlastně i ti Ukrajinci by mohli vyprávět. A vlastně i my. Samozřejmě že nás před II. sv. válkou zradily či byly vůči nám nepřátelské v první řadě západní země (Francie jako zrádce, Británie jako poměrně otevřený nepřítel, a to nemluvím o Německu). Ale Sovětské Rusko, kde už v tom třicátém osmém moc dobře věděli, o co jde, se na nás taky vykašlalo (doporučuji detailní analýzu na základě archivních záznamů od prof. Igora Lukeše v knize Československo mezi Stalin and Hitler (http://books.google.com/books/about/Czechoslovakia_Between_Stalin_and_Hitler.html?id=qbRCAR4xzuYC). Je možné, že ještě stále k této době v budoucnu něco zásadního dozvíme, to by ale Rusové museli otevřít archivy, a do toho se jim nechce. Do té doby ale jediné potvrzené zůstává, že nám Sověti nepomohli. Stalin holt tenkrát doufal, že vojenské konflikty ve střední a západní evropě pomohou vytvořit podmínky pro třídní revoluci a tím pádem pohodlnou expanzi jeho bolševického impéria. To se ale jaksi nestalo, a pak už šlo o kejhák i Sovětům. Jedině proto pak začali bojovat. Až ve čtyřicátém prvním. Nějaká slovanská náklonnost jim byla po dobu tří let docela volná (viz třebas i Katyň). Těžko pak jejich vojenské tažení v 1945 vnímat jinak, než jako další dobývání nového území. A nebo si snad budeme připomínat akt slovanské sounáležitosti v 1968, kdy nám do země vjeli s tankama? To je vskutku akt bratrství. Takže asi tak nějak s tím slovanstvím...