Petice proti přejmenování letiště Ruzyně na letiště V. Havla.


Nepřihlášený uživatel

/ #4035

2012-01-15 23:54

Opilec Václav Havel – svědek vypraví o bývalém prezidentovi
# Autor: Jiří Wolf
# 19.1.2010
# Kdyţ byl Václav Havel ze zdravotních důvodů propuštěn z Borů (míním, ţe to bylo
# v roce 1983, tedy v roce, kdy jsem byl znovu zatčen a poslán do kriminálu),
# pracoval jsem u Dopravního podniku Metro a to na stanici Kačerov. Měl jsem
# krásnou a slušivou uniformu dozorčího v barvě hnědé a abych řekl pravdu, měl
# jsem s ní u ţenských úspěchy. Takhle jednou po práci, míním, ţe to bylo na jaře,
# jsem s velkou námahou nakoupil nedostatkové ovoce a šel za Václavem Havlem na
# internu do nemocnice Pod Petřínem. Prý uţ mu je po tom zápalu plic lépe a můţe
# přijímat návštěvy rodinných příslušníků a přátel. To jsem se dozvěděl od Aničky
# Šabatové.
# Maroda jsem našel na nemocniční chodbě, kterak tam seděl obklopen chumlem přátel
# a rodinou na bílé lavici, celý chudák zbědovaný a hubený. Tak jsme tiše kecali o
# všem moţném, anţto v nemocničním ţupanu obejdovali na chodbě dva „důkladně
# zamaskovaní“ tajní. Já marodovi předal ovoce, však Václavovi to radost
# neudělalo. Olga mne poprosila, abych skočil do pokoje Vaška a vyčistil jeho
# stolek a lůţko od alkoholu. Podala mi velkou igelitovou tašku a řekla: "Jiří,
# hlavně se tam dostaň nenápadně, ať nemá Vašek ţádné podezření." S tím, ţe si
# musím odskočit na záchod jsem úspěšně dorazil do jeho pokoje a začal důkladně
# očisťovat jeho nemocniční lůţko od pekelného zlořádu.
# Jen pod matrací bylo na dvacet lahviček tvrdého alkoholu, pod polštářem jich
# bylo napěchováno pět a noční stolek byl nacpán chlastem, ţe mi ta igelitka od
# Olgy nestačila. Nakonec jsem ty l "vitamínové" dárečky od jeho přátel musel cpát
# do sluţebního kabátu. Uţ jsem se chtěl vydat z pokoje nazpět na chodbu ku
# přátelům, kdyţ tu znenadání stál u mne Václav, který asi vytušil, co jsem s jeho
# ţenou upekl za lumpárnu! Řekl jsem mu: "Vašku, Václave, to Tvoje dušinka Olga
# nařídila, já za nic nemohu, s ní si to vyřiď. Uznej, ten chlast Tě zničí, a
# potom, vţdyť jsi váţně nemocen a potřebuješ se především uzdravit. Havel na mne
# vrhl prosebné oči: "Jirko, nech mi tu alespoň jednu malou lahvinku, prosím,
# chceš, abych Tě poprosil na kolenou, nech mi tu jen jednu jedinou". Těm jeho
# smutným kukadlům alkoholika se prostě nadalo odolat a jednu láhev rumíčku jsem
# mu strčil pod polštář.
# Proč to píši. Nedokáţi si představit, kolik tvrdé měny, našich peněz atd.. se
# vydalo na mejdany, kdy chlast v bytech lepších disidentů tekl doslova proudem,
# kdy se platilo za narvané hospody, kdy si šlechta Charty uţívala peněz a
# vyloţeně rozkrádala a rozhazovala peníze o které venku ţádala pro naše rodiny,
# balíčky do kriminálů atd. Své o tom ví i Petr Cibulka a další vězni svědomí,
# kteří se dostávali do vězení. Nebylo nás po těch kriminálech mnoho, ale peněz na
# nás se posílalo z celého západního demokratického světa a to hodně. Jednalo se o
# velké finanční částky, o které se disent dělil dokonce s reţimem pěkně na půl!
# Do dnešního dne nedokázal Havel odpovědět prof. Janouchovi na otázku: Kam, ţe se
# poděly všechny peníze, které ze zahraničí posílal do tehdejšího Československa?
# To by především zajímalo bývalé politické vězně. A nešlo jen o peníze od
# profesora Janoucha, ale i od křesťanských organizacích atd.
# Chcípali jsme ve vazbách, co hladu jsme tam zaţili, do pracovních táborů jsme
# šli zesláblí s podváhou a nemohli řádně plnit tvrdé výkonové normy, rozesílali
# jsme na všechny strany ţádosti o nějaké peníze na nákup jídla, rozesílali jsme
# balíčenky s prosbou o zaslání dvukilového potravinového balíčku s nějakým
# jídlem, ţe máme hlad. Jídla ve vězení bylo málo a věru špatné. Polovina zubů se
# mi v puse rozsypala, hlady jsem šílel. A kdo si vzpomněl? Dostal jsem za dva
# roky vazby jen jeden balíček od Aničky Šabatové! Havel mi mohl poslat do vazby v
# Ruzyň na mé konto peníze - i další z té šlechty! Mohli zfalšovat odesílatele a
# peníze bych na vazbě dostal, ale nikdo mi nic neposlal. Ani ubohou jednu
# korunu!
# V bytech šlechty Charty se jídlo nakupovalo výhradně v Tuzexu! Kaţdý svátek v
# těchto rodinách, narozeniny a jiné slavnosti, to vše se odbývalo v
# neuvěřitelných ţranicích a chlastu! Přístup k penězům z venku měl ale jen někdo.
# To si tahle parta hyen dobře hlídala a nikoho dalšího mezi sebe nebrala. Havel a
# jeho parta, tyto hyeny dál prosila Západ, ţe peněz je málo, a o další a další
# peníze na advokáty ţádala - povětšinou jsme měli ex offo - na balíčky atd. pro
# nás politické vězně. Jako prasata ţila tahle parta, šlechta Charty 77 z našeho
# hladu, utrpení a sociální bídy! To se nikdy neodpouští! Patolízalové dostávali
# peníze ze západu na chlast a děvky! Jednalo se převáţně o peníze, které měli
# končit v rodinách politických vězňů, aby nedocházelo k rozpadům manţelství z
# finančních důvodů.
# Celá tahle banda, spojená tak morální kolektivní vinou, dostala pak od Havla
# koryta. Skuteční bojovníci proti totalitě nedostali po roce 1989 nic! Byla tu
# váţná obava, ţe by tito militantní antikomunisté poţadovali legálního zrušení
# KSČ a to podle dokumentu OSN z roku 1948, ţe by poţadovali potrestání zločinců,
# odebrání jejich nakradených majetků, zákaz práce komunistů v justici, policii,
# atd. A pan V. Havel se přece na své tajné návštěvě v Moskvě - ještě před 17.
# listopadem 1989 - dohodl s tamní mocí, ţe k něčemu takovému nedojde. Proto si
# Moskva zvolila opilce Havla za nového prezidenta, člověka, který je ochoten ke
# "kompromisům", tedy zrady na vlastním národu, slabocha a megalomana, schopného
# podvádět, lhát a zapírat. K této morální deformaci inklinují především opilci!
# Pamatuji si, jak za totality objíţděli kriminály záhadní muţíci v drahých
# oblecích s ruským přízvukem a prováděli s námi pohovory na téma: "Kdyby v této
# zemi došlo ke změně reţimu.." Jen sondovali, jak jsme na tom s morálkou, jestli
# jsme ochotni zradit své ideály. L.P. 199O. Psal mi z USA spoluautor připravované
# kníţky k vydání "Dobrý voják Wolf" Stuart Rawlings, ţe by nutně potřeboval fotku
# pana prezidenta a moji maličkosti do kníţečky, která má jiţ vyjíti a ţe kvůli
# tomu musí urychleně letecky do Prahy. Já z toho nadšený zrovna moc nebyl, arciţ
# kníţečka měla být o mně a ne o V. H., ale Stuart mne ku focení nakonec v Praze
# přemluvil. Setkání s bývalým panem prezidentem se uskutečnilo ve velmi krátké
# době v Rybárně. Jak ješita zjistil, ţe se bude fotit do USA, schůzku značně
# urychlil. Rybárna je, čtenáři, malá restaurace přímo pod okny domu Václava Havla
# hned u břehu královského vodotoče Vltavského. V restauraci, která byla vyhrazena
# jen pro pana prezidenta , tam jiţ seděl pan kancléř, osobní miláček Sašenka,
# který se po bývalé člence KSČ paní R. Klímové stal velvyslancem v USA. Dále u
# stolu bylo několik přátel pana Havla a pár goril (StB) z jeho doprovodu.
# Václav se u stolu líbezně usmíval a decentně lţičkou ujídal ze zmrzlinového
# poháru. Bylo na něm vidět, ţe mu chutná. Mr. Stuart udělal rychle pár snímků a
# objednal si kávu. Já peníze neměl a proto jsem vedle Havla seděl na suchu.
# Přítomná Olga, tedy jeho manţelka, byla
# nadmíru spokojená, ţe manţílek není zase oţratý jako dělo a tudíţ mají v rodině
# velký svátek. Aby ne, kdyţ si svého opilce dobře hlídala, aby se jako ničeho, co
# zavánělo alkoholem nenapil. Václav si objednal uţ třetí zmrzku a opět na něm
# bylo vidět, ţe mu pohár s jahůdkou chutná. "No vidíš, Václave, ţe to jde i bez
# toho chlastu", chválila svého abstinujícího manţílka Oluška.
# Václav se mne ptal, co dělám a jak se vůbec mám. "Díky tvému nařízení, Vašku, ţe
# Wolf nesmí dostat ţádnou práci v KC OF, ani jinou funkci, se mám fakt blbě. Ale
# to asi víš, ne? Bydlím dál v přístřešku za Jedličkárnou, v jedné malinké
# hygienicky závadné místnosti, a dál háţu lopatou uhlí do kotle." Tak jsem mu
# řekl popravdě, jak si náramně ţiji. "Chceš snad, Vašku, popřít, ţe jsi nevydal
# ten příkaz o mé osobě a o dalších, jako je Petr Cibulka, Ruda Battěk... abys jen
# ty vynikl, likvidovals kolem sebe, megalomane, nejlepší lidi a ještě máš tu
# drzost se mne ptát, jak já se mám?“ Byl jsem pěkně naštván. „Jdu pryč! Nebýt
# tady Stuarta, tak jsem k tomu focení nesvolil! Doprdele, co tu vůbec dělám! Jdu
# domů!"
# Václav se mezi tím zvedl ze ţidle, začal se omlouvat a něco breptal, ţe musí
# někam nutně jít, potom udělal krok kupředu, však náhle přepadl přes ţidli, která
# stála před ním. Válel se tam pan prezident na zemi jako pytel ovsa! Paní Olga
# vyskočila ze ţidle a hnala se k leţícímu manţílkovi. Přičichla k jeho ústům,
# potom běţela k tomu zmrzlinovému poháru, také ho očuchala a uţ věděla, která
# bije! "Kdo mu do toho poháru nalil vodku!? Kdo to byl!? Dala jsem výslovný zákaz
# nedávat mu chlast!" zaječela paní prezidentová, poté běţela do kuchyně a tam
# vlastnoručně profackovala chudáka číšníka, jenţ opilému Vaškovi nosil ty dobré
# "zmrzlinové poháry".
# To fackování bylo z kuchyně zřetelně slyšet aţ do restaurace. Mezi tím hlava
# státu pomalu a vrávorajíc vstávala z podlahy a usedla na ţidli, kterou mu
# přistrčil pan kancléř. Doprovod a ochranka pana prezidenta se opravdu skvěle
# bavila. Jen pan kancléř, jako správný šlechtic se nesmál a s kamennou tváří
# pomáhal malému opilci ven z rybárny. Za celou tou bandou vyběhla nasupěná
# stíhačka, která svého Vašíka zase neuhlídala. "Tak tohle sis měl, Stuarte"
# vyfotit. Jak se náš oţrala povaluje po zemi jako čuně. Jó, to minule jsi ho,
# Stuarte, mohl vidět u něj v bytě . Nejenom nádherně opilého, ale ke všemu ještě
# pěkně pozvraceného!"
# Můj kamarád z Kalifornie si v Praze udělal svůj vlastní obrázek o člověku,
# kterého obdivuje celý svět. Na tohle focení se opravdu nezapomíná a jsem rád, ţe
# k němu nakonec po mém velkém zdráhání došlo. Petr Cibulka tomuto člověku jednou
# u soudu řekl: "Vašku, jsi prase!" a měl a dodnes má pravdu..
# Já to cibulkovské tričko s tím nápisem "Vašku, jsi prase", ještě mám a občas ho
# na sebe vezmu a také hrdě na veřejnosti nosím. Vím totiţ, proč. On ten Cibulka v
# podstatě perfektně vystihl, jaký opravdu pan Havel po té morální stránce je.
# Václava Havla jsem nikdy za svého kamaráda nepovaţoval. Byl to podrazák a já s
# ním skončil uţ v den, kdy se nechal propustit z vězení v květnu 1989 na
# podmínku. Podle interního předpisu ministerstva vnitra - tento předpis se
# vztahoval na celý východní blok- propuštěn z vazby, z výkonu trestu odnětí
# svobody na podmínku či ze zdravotních důvodů nebo na prezidentskou milost mohl
# být odsouzený, jen v tom případě, ţe podepsal spolupráci s StB nebo jinou
# sloţkou MV. Neexistovala výjimka! Stačí se jen podívat do materiálu VONSu, kolik
# disidentů bylo propuštěno z vazby a z
# výkonu trestu na tento zrádcovský "pardon"! Nic totiţ není zadarmo. Ani svoboda
# a kaţdý si ji cení jinak! Doslova mne uráţí, kdyţ mne někdo spojuje s opilcem a
# zločincem Havlem, či dokonce spojuje mou s jeho bezcharakterní osobu! Lumpovi
# Havlovi jsem nikdy nevěřil, ostatně alkoholikům a muţům, kteří se pusinkují s
# jinými chlapci se opravdu věřit nedá. Lehce se totiţ dají vydírat a se svou
# morálkou jsou na štíru. Bratrům Havlíčkům se obecně v Chartě dokonce říkalo
# teplí bratři. Jako první s tím přišla paní Kamila Bendová z Karlova náměstí.
# Jednou jsem si k ní přišel pro nějaká peníze. Potřeboval jsem na nákup
# fotografického materiálu, abych mohl ofotit dokumenty a poslat na Západ do
# exilového tisku. Měl jsem také hlad a prosil paní Kamilu, aby mi něco přidala na
# jídlo. Převáţně se u ní stavovili lidé ze Západu, z křesťanských charit. Uváděla
# je do pokoje hned vedle vchodových dveří. Kdyţ vítal manţel byl vţdy a výhradně
# v obrovských trenýrkách. V pokoji byl dětmi naschvál zničený a rozpadající se
# starý nábytek. Křesla, skříně - dobrá finta - umocňovaly dojem otřesné bídy, ve
# které paní Kamila ţije s velkým počtem dětí. Kaţdá návštěva ze Západu pak byla
# velmi štědrá. Za darované peníze se nový nábytek zásadně nekupoval. Starý
# poničený nábytek dál věrně slouţil jako kulisa bídy, ve které musí rodina ţít!
# Tenkrát křesťanka paní Kamila otevřela velkou zásuvku u amerického psacího stolu
# a ta zásuvka byla narvaná západní měnou. Vytáhla 100 bonů a dala mi je. Potom
# nemohla tu zásuvku zavřít. Musel jsem s tím zavíráním zásuvky pomoci, tak byla
# narvaná penězi. Co se dál s těmi penězi dělo, nikdo neví. To ponecháme na
# svědomí paní Kamily. Vím jen, ţe tato šlechta si za peněţní dary opravovala své
# chatičky, chalupy atd., a to dá rozum, ţe na chudáky v kriminálech se potom
# peněz nedostávalo! Navzdory tomu, ţe jsem paní Kamile z vazby přes advokátku
# vzkázal, aby mi něco málo peněz poslala do vězení, ţe mám hlad. Bohatá paní
# Kamila - jedna z těch, která měla ve šlechtě přístup k penězům - mi ale nic
# neposlala. Asi si myslela, ţe mám ve vazbě dobré zaopatření! Po roce 89 mi
# řekla, ţe kdyby ona svým jménem poslala na moje jméno peníze do vazby, mohla by
# být charta 77 obviněna z toho, ţe financuje nepřátele socialismu a ţe by to
# vrhalo špatný stín na Chartu jako takovou a ţe i ona by mohla skončit ve vězení.
# Kdyţ jsem jí řekl, ţe na sloţenku nemusela vůbec uvádět své jméno prohlásila, ţe
# by jí mohl někdo na poště vidět: „Vţdyť víš, všude má reţim své lidi, a to i na
# poště, jak posílám peníze.“ Byl jsem smuten, kdyţ jsem viděl, jaké mají
# disidenti výmluvy! Jen aby nemuseli naplňovat svou křesťanskou povinnost.
# Podobné se odehrávalo ve všech rodinách, kde se drţel tak zvaný bank, tedy u
# lidí, kteří měli přístup k penězům. Pamatuji si, jak jsem jako šílený lítal po
# Praze, po bytech disidentů a sháněl peníze na balíček pro Jitku, která byla
# zatčena v souvislosti se skupinou SRA (Jan Wunsch). Zadarmo přepisovala
# dokumenty Solidarity z Polska. To vše se rozšiřovalo. Její maminka byla v plném
# invalidním důchodu a měla ještě jednu dceru. Na potravinový balíček prostě peněz
# neměla! Všude jsem byl odmítán a to i u Havlů! Aţ Anička Šabatová mi dala na ten
# balíček. Maminka Jitky plakala dojetím, ţe jí můţe za 100 bonů poslat hned dva
# balíčky s jídlem. To byl ten skutečný boj! Shánět pro lidi v kriminálech peníze,
# na kterých seděli hyeny! Peníze pro Jitku jsem ale od nikoho nedostal a já sám
# jsem kolikrát neměl na svobodě co jíst sám. Všechno jsem dával do focení. Potom
# jsem zjistil, ţe moje fotky v zahraničí signoval někdo úplně jiný! Zase bych
# zvracel, kdyţ si na to vzpomenu.
# Nic se ale nedělalo zadarmo. "Funkce" v disentu se rozdávali jen ze známosti.
# Nejvíc jich měli bývalí komunisté, nebo děti bolševiků. Za funkci mluvčího
# Charty se bral tučný plat ve tvrdé měně a stejné tomu bylo u dalších menších
# funkcí. O dobře placenou funkci byla rvačka a tak o intrikaření a pomlouvání
# nebyla nouze. Dělalo se mi z toho špatně!
# Havla jako alkoholika znala přece celá Praha. Kdyţ se vracel po roce 89 z
# Německa, kde byla podepsána mírová dohoda, byla celá, tehdy ještě československá
# delegace, vyloţená z letadla na starém ruzyňském letišti jako pytle brambor.
# Všichni totálně pod parou. Při další návštěvě v Německu musel být Havel převezen
# do tamní nemocníce.
# Venku se o tom v tisku svobodně psalo, ale doma se nesmělo napsat nic. Fungovala
# přísná autocenzura médií! Ano, byla to otrava alkoholem! Tak psal západní tisk!
# Pamatuji se, ještě před rokem 89, kdyţ jsem jednou přišel k Havlům, abych tam
# vyţebral nějaké peníze na manţelku Jana Wunsche. Věrka Novotná zůstala sama,
# manţel ve vazbě, dostal potom 3 roky kriminálu, ona s kojencem a bez koruny. Od
# reţimu nemohla očekávat pomoc a tak jsem lítal a opět sháněl peníze. Paní Olga
# Havlová nebyla doma, aby své „malé dítě“, Vašíčka uhlídala od alkoholu. Nu, její
# Vašíček se tam válel na zemi celý od zvratků a pusinkoval se tam s chlapcem,
# kterého pak udělal velvyslancem v USA. Opravdu nechutný pohled! Odešel jsem z
# tohoto bytu a navštívil Václava znovu. Bylo to o týden později. Nedal mi nic.
# "Ať se sama o sebe postará!" To byla jeho slova. Nevěřil jsem svým vlastním
# uším. Tohle mi do očí řekl velký bojovník za lidská práva!
# Havel, a to se o něm ví i v zahraničí, je přímo chamtivý po všech cenách a
# vyznamenáních. Jeho zatím nedosaţitelným snem je získat Nobelovu cenu za mír a
# nebo za literaturu. Není soudný a uţ vůbec není čestný člověk. Všechno je jen
# přetvářka a pokrytectví. Jeho ego sleduje pouze vlastní zájmy.
# Všichni z HOSu (Hnutí za občanskou svobodu) jsme krátce po roce 1989
# protestovali proti tomu, ţe se ve Zlaté, Karlově uličce a na Karlově mostě
# propaguje bolševismus tím nejhnusnějším způsobem a to na veřejnosti prodejem
# ruských hadrů, čepic-ušanek, hodinek a odznaků-metálů, a jiné výprodeje z bývalé
# Sovětské armády. Náš protest nebyl nikde vyslyšen, prý neexistuje zákon, který
# by takovou propagaci komunismu zakazoval.
# A pak jsme zjistili, ţe "čepičáři" mají nad sebou ochrannou ruku a to přímo z
# Hradu! Kaţdý čepičář, který chtěl v centru Prahy prodávat ten hnus, musel se
# nejprve na úřadě Prahy 1 - jenţ vydával povolenky k záboru místa pro prodejce
# vţdy na čtvrt roku - prokázat sloţenkou 30 tisíc korun, které musel pan ţadatel
# poslat na Nadaci paní Olgy Havlové! Teprve po předloţení takového platebního
# dokladu - poštovního ústřiţku - bylo čepičáři dovoleno, aby zaplatil Praze 1 za
# zábor na čtvrt roku a bylo mu vydáno povolení k prodeji s přesným vymezením
# místa. Jen ze Staroměstského náměstí aţ na Hrad těch čepičářů bylo na 60! Já
# jsem takovou sloţenku od jednoho čepičáře získal za lahvičku rumu, ofotil ji,
# napsal kritický článek "Za úplatu Nadaci Olgy Havlové budou moţná povoleny k
# prodeji i drogy" a vše předal následně do ČTK, byť jsem to nabízel k otištění
# všemu tehdejšímu tisku.
# Nikdo se však neodváţil něco takového vydat. Národ nechtěl slyšet pravdu, jak se
# krade, kšeftuje, korupčí, asi proto, ţe kradl a podváděl v tomto státě snad
# kaţdý! Milejší mu byla leţ, jak se budeme mít krásně a ţe je potřeba si jen
# utáhnout opasek. Já dnes říkám: Zlatý internet, kdy můţe svobodný člověk psát a
# šířit pravdu a nemusí se doprošovat poseroutků a zbabělců, zda mu kritický
# článek vydají, či nikoli.
# Jediné Rudé Krávo vydávalo v té pohnuté době všechno a za to P. Cibulkovi patří
# dík. Proč o těch čepičářích vlastně dnes píši. Napsalo mi hodně lidí, ţe jsem po
# roce 1989 proti komunistům nic nedělal, a nyní, ţe jsem generál. Kdyţ tisk
# odmítá vydat jediný článek o pravdě, který se bojí zveřejnit, potom těch pár
# opravdových bojovníků nemůţe nikdo slyšet. Málo lidem je asi seznámeno, ţe se
# ještě po roce 1989 dál MUSELO prostě psát samizdatově. Autocenzura byla snad
# všude.
# Strach novinářů vydat něco proti Hradu, byť i sebemenší kritiku, svazovalo ruce
# i všem kniţním vydavatelům. Kníţky mnohých disidentů (býv. samizdaty) se
# soukromě tiskly soukromě z dosahu Prahy! Pravda se vydávala v samizdatech dál aţ
# do roku 1995! Příklad byl pravdou šílený Pepino Marci z Prahy. On moje články
# vydával a rozšiřoval a vydával i jiné
# "svobodné" autory. V podstatě jsme na tom byli stejně jako před rokem 89. Venku
# za hranicemi Česka se lidé v emigraci ještě dnes mylně a především hloupě
# domnívali a domnívají, ţe příchodem roku 89 se vše v tehdejších Československu
# změnilo ku svobodě.
# Ano, byla tu svoboda slova, ale nikdo tu svobodu, tedy pravdu nechtěl slyšet a
# uţ vůbec ne vydávat. Média nasazovala lidem růţová sklíčka naděje, a mezi tím se
# potichoučku kradlo v miliónech! Teprve, aţ kdyţ přišel bulvár, televize Nova se
# tento národ pomalu probouzel ze snění, či spíše bych měl napsat z kocoviny, a s
# hrůzou zjišťoval, jaká je otřesná realita! Ţe se dál jen lhalo, ţe nám dál
# vládnou komunisté a jsou v podstatě zásluhou koktavého Vaška stále u moci!
# Vyprávěl mi jeden člověk z oné zmiňované Nadace paní Olgy, ţe kdyţ přišla do
# Čech ze Západu nějaká nabídka ku pomoci - povětšinou se jednalo zdravotnické
# zařízení - všechny takové nabídky muselo ministerstvo zdravotnictví posílat
# nejdříve paní Olze a byla to ona, kdo vyřizoval všechny ty humanitární nabídky.
# Jen ona v této zemi měla na tom všem zásluhy, ţe jedině její Nadace zařídila to,
# či ono, ţe vše sehnala a obstarala pro děti.
# http://www.cs-magazin.com/
# http://www.euportal.cz/Articles/5553-opilec-vaclav-havel-svedek-vypravi-o-byvalem-prezidentovi.aspx
# *********************
#
# Stačí?Po takovém člověku budeme vše přejmenovávat?