PETICE ZA ODVOLÁNÍ Mgr. Hrbkové Hrudkové

Na tomto místě už bylo napsáno poměrně dost komentářů, jak od lidí ze zařízení, tak i lidí zvenčí. Každopádně za veškeré komentáře děkujeme. I za komentář jednoho z korespondentů, který si myslí, že petice vznikla jen proto, protože se zaměstnanci bojí o své pohodlí a nechtějí se smířit s kroky nově příchozí ředitelky. Věřte, že paní ředitelka více než život dětí v zařízení, řeší stále minulé vedení zařízení, zaobírá se personálním obsazením a pracovně právní vztahy zakládá na principu libosti a nelibosti. Pokud však vydá nějaké pokyny směřující k dětem, ne vždy odpovídají potřebám dětí. Pak se nedivte, že je obviňována z nezkušenosti a neznalosti dané problematiky (čas s dětmi při jejich běžném programu netráví; byly situace, kdy dětem kladla otázky, které s nimi přímo nesouvisely). Rovněž množství vydaných pokynů, z nichž některé jsou v dané podobě často nerealizovatelné, vyvolávají obavy, zda je o inovaci motivovanou snahu zlepšit stav věcí, nebo jsou založené na principu pokus/omyl. Co však opravdu poškodilo zájmy dětí z DD i dětí z DÚ, neboť některých akcí se účastnila obě zařízení? Nepochopitelný zákaz paní ředitelky pro výkon volnočasových aktivit v DD, placených z darů sponzorů a uskutečněných projektů, díky nezměrné aktivitě projektové manažerky a jejího kolektivu, ale i ostatních lidí, kteří dokázali pro děti z DD i z DÚ připravit  projekty na míru. I díky jejich píli se realizovaly volnočasové aktivity vně i mimo DD. Podařilo se jim pravidelnou osvětou přivést i řadu dobrovolníků, kteří rozvíjeli u dětí zájmy a koníčky, nebo jim pomáhali ve zvládání školních požadavků. Kolektiv, který dokázal zařízení ,,otevřít“ veřejnosti, je nyní rozprášen. Nikdo si neumí představit, kolik úsilí a námahy museli dospělí vynaložit, než se veřejnost naučila vnímat děti z DD jako běžné děti a děti přestaly chodit ze škol s pocitem ponížení, když se jim spolužáci posmívali, že jsou ,,z děcáku“. Jen díky dobré prezentaci DD i DÚ na veřejnosti měly tyto děti klid. Dnes už je také běžné, že lidé přinášejí během roku do obou zařízení nejen dary či věci, které již jejich blízcí nepotřebují, či se poptávají, co by pro děti mohli udělat. I díky tomu děti z DD prožívají nejšťastnější okamžiky v období Vánoc, neboť dostávají adresné dárky ze ,,Stromu splněných přání“. Zda bude ochotna veřejnost nadále spolupracovat, nebo se otočí k ,,zařízením zády“, je ve hvězdách. Jen pro informaci – dítě v ústavní péči má bez ohledu na věk nárok na vánoční dárky v hodnotě max. 500,- Kč. A věřte, že mnoho dětí se těší spíše z dárků od cizích lidí než od vlastní rodiny. Pokud nebude dobrá vůle zvenčí, jak dětem v DD či DÚ vysvětlíme, že jsou nyní v pozici ,,státních klientů“, a že kvantita i kvalita odpovídají jejich nároku. Je proto smutné, když se paní ředitelka tváří, že vše dělá pro blaho dětí. Dětem aktivity chybí a veřejnost vnímá velice citlivě změny v zařízení. Dospělí ztrácí motivaci podnikat cokoliv navíc, protože pod managementem paní ředitelky dospívají k přesvědčení, že nemá cenu pracovat jinak.