PETICE ZA ODVOLÁNÍ Mgr. Hrbkové Hrudkové

Tak proběhlo setkání zaměstnanců, vedení a odborníků z ministerstva.
Až na několik okamžiků to byla jasná fraška. Paní ředitelka mluvila víceméně obecně, takže nic nového ke svému tažení napříč své působnosti v DÚ neřekla. Kolegové z Řevnic a Kolína byli pohoršeni či otráveni ze situace. Bombasticky zapůsobilo tzv. Prohlášení kolegů ze Slaného, kdy na žádost vedoucí ono zařízení vystoupila pilná a patrně velmi snaživá paní D., aby přečetla jejich stanovisko, kde obhajovali práci paní ředitelky, chválili ji za vše možné i nemožné, přiřknuli jí zásluhy, o které se zasloužila tak podpisem, nikoliv vlastním přičiněním, odsoudili petici a zpochybnili zainteresovanost a kompetentnost všech lidí, kteří petici podepsali, popřípadě ještě připojili komentář. Když při čtení prohlášení to zašumnělo shromážděním, paní se rozhlédla a tvářila se jak Bůh pomsty. Hodně to připomínalo prohlášení z dob dávno minulých (cca před 25 lety), kdy se občané pod různými pohrůžkami přidávali na stranu dobra – většinou soudruhům ze Sovětského svazu, když se spílalo zlým kapitalistům. Člověk by si myslel, že to už v dnešní době už není možné?! Zástupci MŠMT nabádali ke smířlivosti, ale předtím předeslali, že jejich mise bude jen velmi krátká. To se potvrdilo záhy, když měla začít konečně veřejná diskuze. Pár zaměstnancům se sice podařilo sdělit shromážděným své zkušenosti a pocity i za cenu možných postihů, ale to bylo tak všechno, neboť pánové podotkli, že mají ještě ten den mnoho povinností, a že by se také rádi dostali ještě den dostali domů. Nakonec si chtěli pohovořit soukromě s paní ředitelkou a následně s kolegou Kubátem. Ostatní se tedy se smíšenými pocity zvedli a rozešli se. Většinou však s velmi nespokojenými obličeji. Na adresu jednotlivých skupin setkání pasují některé lidové moudrosti. Komu a jakým způsobem jsou ušita na míru je už na čtenářovi.
Ruka ruku myje. Krásné je tančit v cizí vesnici, ale lepší je sedět na své zadnici.
Čiň čertu dobře, peklem se Ti odmění. Kdo příliš dokazuje, nic nedokáže.
Není ještě tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Ztraceno, co dáváš nevděčnému.
Trpaslík zůstane trpaslíkem, i kdyby na nejvyšší horu vylezl. Z blbce myšlenku ani párem volů nedostaneš.
Žádný strom do nebe neroste.