Chceme zachovat tradiční rodinu, odmítáme ratifikaci Istanbulské úmluvy a Dublinu IV

Petice

Dle čl. 18 Listiny základních práv a svobod

a zákonu č. 58/1990 Sb., předsednictva ČNR a vyhlášení listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 85/1993Sb., o právu petičním v aktuálním znění:

 

Chceme zachovat tradiční rodinu, odmítáme ratifikaci Istanbulské úmluvy“

 

My, níže podepsaní, vyzýváme premiéra České republiky Andreje Babiše a Vládu České republiky, aby zabránili ratifikaci „Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí“ (dále jako Istanbulská úmluva), protože skutečné potírání násilí na ženách neřeší a pouze vede k dalšímu protlačení genderové ideologie s drastickými dopady na vytváření tradičních – tedy heterosexuálních - rodin.

 

Úloha muže ve společnosti je stejně důležitá jako úloha ženy. Přesto jsou úlohy obou pohlaví rozdílné a nezaměnitelné a především nenahraditelné. Zásadně odmítáme tvrzení, že násilí vůči ženám je projevem historicky nerovného poměru síly mezi muži a ženami, jenž vedl k nadřízenosti mužů a diskriminaci žen a bránil ženám v plném rozvoji, jak je uvedeno v Preambuli Istanbulské úmluvy. Toto tvrzení platí pro země třetího světa, kde velkou roli hrají například náboženské a s tím spojené výchovné aspekty, nelze jím ale celoplošně stigmatizovat společnost v civilizovaných a plně vyvinutých zemích, do kterých se řadí i Česká republika. Dnes jsou poměry sil mezi muži a ženami téměř vyrovnány, ženy přejaly za posledních třicet let mnoho úloh mužů. Jediný nepoměr, který je dán ženám a mužům biologicky, je tělesná stavba. Bez tohoto nepoměru by naše existence nebyla možná.

 

Odsuzujeme všechny formy domácího násilí a jednoznačně podporujeme rovnost příležitostí pro muže i ženy, nicméně Istanbulská úmluva kromě důrazu na rovnost mužů a žen obsahuje i prvky genderové ideologie a zdaleka tak přesahuje trestněprávní rovinu.

Podle odborných poznatků není domácí násilí obecným celospolečenským jevem, který je způsobován sociálně-kulturním konstruktem (genderem), ale týká se převážně tzv. domácích agresorů a osob s problémovou konzumací alkoholu a jiných návykových látek.

Istanbulská smlouva je zneužitelná a podmiňuje odvod finančních prostředků ze státního rozpočtu do neziskového sektoru.

 

Strany vydělí přiměřené finanční a lidské zdroje pro náležité uplatňování integrované politiky, opatření a programů zaměřených na prevenci a potírání veškerých aktů násilí spadajících do působnosti této úmluvy, a to i těch, jež zajišťují nevládní organizace a občanská společnost.“

Zdroj: Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí - Článek 8 – Finanční zdroje

 

Smlouva nadále přesně nedefinuje pojem „stereotypní pojímání rolí žen a mužů“, pod který lze „schovat“ v podstatě cokoliv. Právě v tomto bodě je Istanbulská smlouva zneužitelná a společensky nebezpečná.

Strany podniknou nezbytná opatření pro podporu sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů s cílem vymýtit předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy anebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů.“

Zdroj: Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí - Článek 12 – Obecné závazky

 

Istanbulská úmluva je přímým zásahem do školství a vzdělávání mládeže. Na základě této úmluvy mají být děti poučováni o „nestereotypních genderových rolích“, což je snaha o indoktrinaci dětí vedoucí k „genderové neutralitě“ a vzniku jakéhosi třetího pohlaví. Praxe západních zemí hovoří jasně. Tam si děti v raném věku vývoje „mohou vybrat“ vlastní pohlaví, což je naprosto společensky, morálně, kulturně a historicky nepřijatelné. Jasným důkazem tomu je například příručka pro pedagogy dětí předškolního věku schválená berlínským senátem "Murat hraje princeznu, Alex má dvě matky a Sophie se nyní jmenuje Ben"1.

Tam, kde to bude vhodné, podniknou strany kroky k tomu, aby ve formálních osnovách na všech úrovních vzdělávání existoval materiál k tématům, jako je rovnoprávnost žen a mužů, nestereotypní genderové role, vzájemný respekt, nenásilné řešení konfliktů v mezilidských vztazích, genderově podmíněné násilí vůči ženám a právo na osobní integritu, to vše uzpůsobeno rozvíjejícím se schopnostem žáků.“

Zdroj: Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí - Článek 14 – Vzdělání

 

Po ratifikaci Istanbulské úmluvy je zde riziko neužitelnosti zvýšeno podmínkou odškodnit oběti násilných trestných činů, což povede ke zvýšenému počtu trestních oznámení skutků za účelem vlastního obohacení se, které se nezakládají na pravdivých skutečnostech.

Strany podniknou nezbytná opatření pro podporu sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů s cílem vymýtit předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy anebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů.“

Zdroj: Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí - Článek 12 – Obecné závazky

 

Istanbulská úmluva nutí stát převést kompetence státu na neziskový sektor, což je naprosto nepřijatelné.

Plnění Istanbulské úmluvy má kontrolovat Expertní skupina pro potírání násilí vůči ženám a domácího násilí – GREVIO při Radě Evropy, což je nepřijatelný zásah do suverenity státu a jejího právního prostředí.

 

Členové GREVIO a další členové delegací konající návštěvu v jednotlivých zemích, v souladu s článkem 68, odstavce 9 a 14, budou požívat privilegií a imunity stanovené v dodatku této úmluvy.“

Zdroj: Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí - Kapitola IX – Systém monitoringu

Česká republika má v otázce prevence a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí vlastní zákonné prostředky, které jsou v souladu s mezinárodními smlouvami. Lidská práva zaručuje Ústava České republiky společně s Listinou lidských práv a svobod. Istanbulská úmluva je z těchto důvodů zbytečná a diskriminuje práci a činnost již stávajících organizací zabývajících se tímto tématem, což potvrzují organizace ze Slovenska.

My, níže podepsaní, jsme si vědomi toho, že Česká republika už v květnu 2016 hlasy ministrů za ANO a ČSSD Istanbulskou úmluvu podepsala a zavázala se tak k jejímu budoucímu přijetí. Požaduje však, aby současná vláda po vzoru Slovenska Úmluvu odmítla ratifikovat.

 

 

V Olomouci 30.3.2018

 

 

Petiční výbor:

Ing. Jan Brada

PhDr. Vladimíra Vítová, PhD, Aliance národních sil

Ivana Schneiderová

 


Petiční výbor    Kontaktujte autora petice

Podepsat tuto petici


NEBO

Vaše e-mailová adresa nebude publikována na našem webu. Autor petice ale uvidí všechny informace, které zadáte do tohoto formuláře.

Obdržíte e-mail s odkazem na potvrzení podpisu. Abyste si byli jisti, že budete e-maily dostávat, přidejte si prosím info@petice24.com do vašich kontaktů nebo seznamu bezpečných odesilatelů.
Facebook