Děkuji za reakci. Možná to z petice jasně nevyplývá, protože koncepce etiky není zatím námi monitorována. Takže nevíme přesně co se učí konkrétně. Předpokládáme ale, že etika by vyučovala mimo jiné právě to, co za mravně dobré považují různá náboženství – tolik vzhledem k multikulturalizmu, ale i všeobecnému rozhledu. Koncepce etiky je druhým krokem této aktivity.
Pro křesťanství je zde jeden pádný důvod. Naše civilizace je křesťanská. Nyní se označuje i post-křesťanská. Nelze ignorovat hodnoty, na kterých jsme vyrostli. Nejenom, že to nelze, ale naopak jde o to vrátit společnosti normy, které křesťanství do společnosti výborně instalovalo a díky kterým křesťanská civilizace výborně vzkvétala, neboť se do spektra společnosti promítalo hlavní přikázání Ježíše Krista: Miluj bližního svého jako sám sebe a základ států byl postaven na vědomí služby – Bohu a bližnímu. Tedy něco jiného, než co známe dnes. Za všechny deficity morálky celé společnosti vzpomenu jedno z desatera: Nezabiješ! 5. přikázání. Řeč je o zabíjení nenarozeného života. Kupříkladu toto má křesťanství společné s islámem. Ani muslimové nemají dovoleno zabíjet nenarozené děti. Je špatné žít ve společnosti, ve které je dovoleno zabít nevinného. Dále pak, nám hrozí sexualizace mládeže, což je proti dalšímu přikázání: Nesesmilníš. To je taky špatné, když sex není na svém správném místě (manželství), ale zejména tam, kde bere nevinnost dětem, což hrozí zaváděním sexuální výchovy. Smyslem této petice je poukázat na to, že existují morální normy a že existuje dobro a zlo. EU v kategoriích dobra a zla, morální a nemorální vůbec neuvažuje. Proto je třeba poukázat, že to existuje a že chceme žít v těchto kategoriích a ne je nechat „vyhynout“. Tam kde jsou morální normy zneváženy se bude žít špatně všem, kteří chtějí žít slušný a poctivý život. I ateistům.

#25: Eva - Odpověď pro 24

abcdef

Zcela s Vámi souhlasím, paní Evo. Bez Boha je vše dovoleno: rouhat se proti Němu, zabíjet své bližní, smilnit, krást, křivě přísahat proti bližnímu, neodpouštět...Bez Boha si ani neuvědomujeme, že dobro a zlo jsou zcela reálnými kategoriemi, že náš smysl života netkví v pouhé kariéře, ale právě v tom, čeho si naše ateistická společnost vůbec necení- snažit se celý život dělat dobro. Stvořitel nepředurčuje člověku, bude-li dobrý či zlý, dostali jsme však svobodnou vůli opustit svou špatnost v každém okamžiku a začít znovu.

Paní Eva správně podtrhnula, že tam, kde jsou „morální normy zneváženy, se bude žít špatně všem, kteří chtějí žít slušný a poctivý život. I ateistům“. Z nevíry v Boha se rodí všechny ostatní hříchy na zemi. Když člověk nevěří a nebojí se Boha, nemá žádnou oporu, nemá naději, nemá radost, nemá cíl a často padá do všech možných nástrah, do propasti beznaděje. Ateistické pojetí života zabíjí lidskou civilizaci, jak to dnes vidíme se Západem, protože chybí poznání o pokračování věčného života: život je pouhá náhoda, žijeme jen jednou, naše špatné skutky nikdo nevidí a neodsoudí... Pokud ovšem nemáme víru, přišli jsme i o schopnost vidět, co je dobro a zlo.

Někdo, řekne, že má svědomí a nepotřebuje žádnou víru v Boha, cítí míru svých skutků. To je sice hezké, ale v současné době, kdy je Boží Pravda všemožně popírána a vysmívána, pouhé svědomí nestačí. Jak se dívat na spoustu etických problémů současné společnosti, pokud máme pouhé svědomí a neznáme Boží Pravdu? Jakým kritériem budeme posuzovat? Jen samotný rozum nestačí. Pokud není osvětlen Božím světlem, stáváme se oběťmi „rozumných“ vědců, vynálezců, politiků, ekonomů,...kteří svým suchým rozumem neslouží Bohu a dobru, ale tomu druhému?

Kolik již bylo materialistických systémů – ďábelských masek a kolikrát jim i lidé se svědomím uvěřili? Nenáviděli své bližní, souhlasili dokonce i s jejich likvidací, pokud nesdíleli podobný materialistický světonázor. Kolikrát už se to opakovalo. Zvláště v dnešní době informačním technologií je duchovní slepota velmi nebezpečná.

Mezi společností s Bohem a bez Boha je propastný rozdíl. Společnost bez Boha staví do centra člověka, který se zoufale snaží za všech okolností držet v ruce kontrolu nad životem. Společnost ponechávající prostor Bohu – nejen jako vzdálené myšlence, ale jako účastníku přítomnému v životě – staví na místo iluzorního přesvědčení o lidské kontrole důvěru v Boha.

Když se život potácí, když se kymácí rodina nebo společnost, je dobré zaslechnout prostou odpověď svatých: „Poklekněte; pokud tak neučiníte, padnete. Dejte prostor Bohu.“