Omluva České republice a jejím osobnostem

Omlouvám se  prezidentu Masarykovi za pana „Tomáše Drobného , Jiřího Pavlicu, a další, kteří plivli na jeho odkaz a těžce vybojovanou  samostatnost. Tito lidé se s neskutečnou devocí zapřeli své vlastenectví, měli-li jaké a pokornou omluvou se hodlali vetřít do přízně proněmeckého kandidáta na prezidentský post Schwarzenberga. Dále se omlouvám obětem druhé světové války, že jsme nechali usilovat o křeslo v zemi nejvýznačnější toho, kdo pokálel odkaz prezidenta Beneše, jakoby mrtví v druhé světové válce neznamenali nic. Také se omlouvám Josefu Škroupovi  a  Josefu Kajetánu Tylovi za to, že velká část země volí za prezidenta člověka, jenž pohrdá písní pro Čechy nejvzácnější, národní hymnou a pánům Dobrovskému, Palackému a dalším, kteří  s největším úsilím zachovali naší mateřštinu, aby jí tento kandidát prznil. Rovněž se omlouvám obětem komunismu za to, že jsem v listopadu zvonil klíči, aby se mohli veřejně projevovat lidé nízcí, podlí a s totalitním myšlením, jako je pan Stránský a pan Bočan. Omlouvám se České republice za ty „umělce“, kteří vždy podlézají režimu a bývají papežštější než sám papež. Ať už se jedná o petici požadující trest smrti pro paní Jiřinu Štěpničkovou, nebo ukončení spolupráce s Martinem Dejdarem. Omlouvám se za ty „umělce“, kteří jsou schopni zradit kohokoli, cokoli a kdykoli, jen když jim mocní hodí kost ze svého stolu.