Petice za zachování hotelu Černigov, jedné z dominant HK

#1: -  

Milí pane, sohlasím,

žijeme přeci v demokracii, a ta by měla dávat všem stejné příležitosti. Majitelům i kolemjdoucím. Existuje ústava a ta jasně říká, že platí pro všechny a že chrání majetek jako předmět hodný nejvyšší ochrany. Nikdo nesmí přijít a vstupovat do práv druhého, něco z jeho majetku si zadarmo vzít pro sebe proti vůli majitele. Tady si majitel něco přeje a kolemjdoucí by rád něco jiného. Snažíte se získat něco za nic. Tomu se normálně říká krádež. Chcete, aby majitel  na své parcele za své peníze postavil něco, co se líbí Vám a ne jemu a zároveň se zaštiťujete se demokracií  . Zaštiťujete se ušlechtilostí. Jaká je forma provedení Vašeho přání ? Chcete od majitele jeho majetek proti jeho vůli koupit za reálnou cenu plus bolestné plus poděkování, že Vám vyhověl ? Ne,  to nechcete. Vy chcete, aby Vám vyhověl proti své vůli za své a ještě Vám poděkoval, že jste ho vyvedli z bludu do pravdy. Když to budeme chtít pojmenovat, nalezneme slova, jako násilí, nespravedlnost…..rituální obětování  jedince. Vy se stáváte knězem tohoto „božího“ rituálu, stáváte se slavným zachráncem všech a jste středem pozornosti. Užíváte si chvilku slávy…..

 Pokud jste skutečně vedeni spravedlivou touhou něco zachránit, nemůžete to činit tak,  že chcete někomu něco nařídit proti jeho právům zakotveným v ústavě, ale musíte jít a připravit petici na úpravu pravidel tak,  aby ten, komu chceme vstoupit do práv, dostal reálnou cenu a ještě bolestné a ještě poděkování, že obětoval svoje přání na oltáři přání jiných. Musíte si uvědomit, že jsme vypustili z lahve džina – kterého už do té lahve zpátky nedostaneme. Džina regulace. Dnes chceme regulovat stavbu ve veřejném prostoru, zítra můžeme chtít regulovat ve veřejném prostoru, jak se budeme oblékat, co budeme říkat, co budeme jíst a co si budeme myslet. Podoba vlastní stavby je totiž něčím, čím se chceme prezentovat. Má říkat něco o nás. Tam je potřeba napřít Vaši občanskou aktivitu, pokud chcete do bourání Černigova mluvit. Nejde oddělit od sebe vstupování do práv druhému od toho, jestli mu za to dáme nějakou náhradu. Uznávám, že se tato nesptavedlnost děje a to plošně. Je to proto, že ten džin je z lahve už prostě moc dlouho. Třeba – kdo platí společenskou objednávku na archeologický průzkum ? Stát, který si to objednává ? Ne. Platí to ten, kdo náhodou je v pozici investora. Tak to bylo za komančů, a vždy jsem si vystačil s větou, kdyby byla demokracie, bylo by to jinak – spravedlivě. Ale komanči tady byli 40 let a „svoboda“ je tady 25 let a nic se nezměnilo. Nejsem ani tak zdrcený tím, že tady taková petice je. Jsem spíše zdrcený tím, kdo za ní stojí – elita, vzdělanci, majitelé intelektu. Chtěl bych jim jen nabídnout myšlenku – je architektura kronikou doby, nebo ne ? Dovedu si docela dobře představit, jak za sto let půjde po Hradci děda architekt s vnukem a děda mu bude ukazovat domy a povídat o nich. O většině z nich bude vnukovi říkat – vidíš, toto vše jsou domy z období neviditelné architektury, kdy lidé věřili, že cokoliv nového, co se postaví,  nesmí být vidět a musí to mít mimikry minulosti, aby se to stalo neviditelným. Byla to doba hlouposti, kdy lidé zapomněli na to, že každý, kdo si staví dům, se chce tím domem prezentovat, stejně, jako když si kupuje nový kabát nebo boty. Kdy zapomněli na to, že architektura je kronikou doby a mysleli si, že svět skončil, vše už bylo vynalezeno a není co objevovat. Tuto tezi zastupovali hlavně ti, co nic neuměli a báli se, že by vedle nich, někdo chytřejší, mohl  přijít s něčím novým, krásným, pokrokovým a mohl by za to sklidit odměnu v podobě společenského ocenění. Byla to doba normalizace, která jen navázala na dobu normalizace po roce 1969 a zdokonalila normalizaci k dokonalosti. Ale….vnuku…podívej…tady se to nějakým zázrakem nepovedlo pokazit a toto je jediná stavba- ten nový Černigov- z období neviditelné architektury – kterou je dnes vidět.

Prosím, abyste se nad tím co děláte, zamysleli déle jak jednu minutu a o všem, co zastáváte, abyste alespoň malou chvilku dokázali pochybovat. Jen hlupák si je totiž vždy naprosto jistý svou pravdou a nepochybuje. A nezapomínejte při tom nikdy na slušnost, demokracii a spravedlnost i pro toho druhého.

Petr