...ušmudlané smradlavé baráky, v oknech noviny, věčně nasraní ruští "oficíři" ve městě, průjezdy tanků přes město, nepřetržité lítání vojenských letadel nad městem. Obchody v "jejich" kasárnách narvané zbožím, ovocem, vším co hned vedle za branou nebylo k dostání. V tom jsem vyrůstal, to je moje dětství. Hnus. Nejkrásnější město široko daleko zničené touto ruskou pakáží. Smrad, svrab, policajt obávaný komunista a donašeč odměněný za to, že postřelil ruského vojáčka, který v zoufalství utekl z kasáren. Rudé vlajky se srpem a kladivem, učitelka komunistická svině a "poradkyně pro vzdělávání" řečnící z tribuny vedle ruských vojáků na první máje a to nejenom v mém městě, ale stihla objet ještě další dvě či dokonce tři. Všude kam se člověk podíval, jedna komunistická svině vedle druhé. Placená pionýrská vedoucí, co vykřikovala, proč ostatní děti třídy jejího syna nechodí do pionýra na rodičovských schůzkách. Učitel stbácký donašeč mlátící děti ve škole latí (když to prý neudělají rodiče). Zvráceně byl mnohými dětmi vlastně "milován" a dodnes jej někteří moji spolužáci považují za "dobrého učitele" a "člověka", stejně komunistickou svini řečnící z tribuny o přáteství s okupantem.  Ředitelka školy komunistická svině aktivně udávající na děti i rodiče. Kádrové posudky, lži, ponižování nekomunistických dětí, ponižování dětí věřících rodičů, ponižování dětí, které nechodily do pionýra. 

To jsou zločiny, které nikdy komunisté nemohou ničím odčinit. Stejně jako nikdy nemohou odčinit vraždy páchané za pomoci moci za pomoci politiky navíc pro ně za pomocí politiky udělány beztrestnými. Zločin ničení skutečných morálních, kulturních elit nejen ve školství, ale v celé společnosti. To jsou zločiny, které zůstaly nepotrestány, ale nikdy se na to nesmí zapomenout.