Pošli Drábka do lochu!

P E T I C E

za trestní stíhání poslance a bývalého ministra práce a
sociálních věcí Jaromíra Drábka

My, níže podepsaní, žádáme prostřednictvím této petice, aby byl v souladu s mezinárodním právem a Úmluvou Mezinárodní organizace práce o nucené nebo povinné práci (dále jen "Úmluva MOP č. 29") trestně stíhán poslanec TOP09 Jaromír Drábek za nezákonné vymáhání nucené práce na uchazečích o zaměstnání.

Podle čl. 25 Úmluvy MOP č. 29 bude nezákonné vymáhání nucené nebo povinné práce podléhat trestu jako trestný čin a každý členský stát ratifikující tuto úmluvu bude povinen přesvědčit se, že tresty uložené zákonem jsou skutečně účinné a že jsou důsledně ukládány. Ratifikací Úmluvy MOP č. 29 se Česká republika (dále jen "ČR") zavázala trestat nucenou nebo povinnou práci jako trestný čin, v zákoně č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník") nucená práce jako trestný čin uvedena není, ale je zde uveden trestný čin útisk (§ 177 trestního zákoníku) a trestný čin obchodování s lidmi (§ 168 trestního zákoníku). Podle obecné definice trestného činu obchodování s lidmi, se za obchodování s lidmi trestá ten, kdo jiného přiměje, zjedná, najme, zláká, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá, aby ho bylo užito k otroctví nebo nevolnictví, k nuceným pracím nebo k jiným formám vykořisťování, v případech, kdy je dotčená osoba mladší 18 let. Při obchodování s dospělými osobami se pro naplnění podstaty trestného činu navíc ještě vyžaduje zneužití tísně nebo závislosti.

V případě tzv. veřejné služby¹⁾ šlo o zneužití tísně (trestný čin útisk) uchazečů o zaměstnání a jejich závislosti na podpoře v nezaměstnanosti nebo sociálních dávkách. Uchazeči o zaměstnání byli úřadem práce potažmo Ministerstvem práce a sociálních věcí nuceni vykonávat veřejnou službu, pod pohrůžkou trestu spočívajícího ve vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání, což ostatně potvrdil i Ústavní soud ČR, fakticky byli tedy uchazeči o zaměstnání podrobeni nuceným pracím a vykořisťováni (trestný čin obchodování s lidmi).

¹⁾Tzv. veřejná služba (podrobné odůvodnění viz část VII. nálezu Ústavního soudu ČR Pl.ÚS 1/12 ze dne 27. 11. 2012)

Ústavní soud výrokem I nálezu zrušil § 30 odst. 2 písm. b) zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb., ve znění zákona č. 367/2011 Sb. Podle tohoto ustanovení vyřadí krajská pobočka úřadu práce svým rozhodnutím z evidence uchazečů o zaměstnání toho uchazeče, který bez vážného důvodu odmítne nabídku vykonávat veřejnou službu v rozsahu nejvýše 20 hodin týdně v případě, že je v této evidenci veden nepřetržitě déle než 2 měsíce; tzv. veřejnou službu přitom měl uchazeč o zaměstnání vykonat bez nároku na odměnu. Ústavní soud dospěl k závěru, že tzv. veřejná služba je v rozporu s celou řadou ustanovení Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Porušuje čl. 26 odst. 3 Listiny – právo na přiměřené hmotné zajištění občanů, kteří bez své viny nemohou získávat prostředky pro své životní potřeby prací – neboť rozsah veřejné služby po dobu až 20 hodin týdně již po uplynutí dvou měsíců, kdy je uchazeč v evidenci, nepředstavuje vhodný a přiměřený prostředek k dosažení tvrzených cílů právní úpravy (prevence sociálního vyloučení a udržení pracovních návyků). Nadto, rozsáhlé uvážení, jež je svěřeno krajským pobočkám úřadu práce, při výběru uchazečů, jimž bude veřejná služba nabídnuta, činí celý proces fakticky nahodilým a zakládajícím mezi jednotlivými uchazeči neodůvodněnou nerovnost. Zároveň z tohoto důvodu je toto ustanovení v rozporu se zákazem svévole vyplývajícího z čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR.

Ústavní soud přisvědčil i tvrzení navrhovatelů, že povinnost uchazečů o zaměstnání přijmout nabídku tzv. veřejné služby a vykonávat ji, je v rozporu se zákazem nucené práce podle čl. 9 odst. 1 Listiny, resp. zákazem nucené a povinné práce podle čl. 4 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dospěl k závěru, že veřejná služba je v případě uchazečů o zaměstnání vykonávána nedobrovolně pod pohrůžkou trestu spočívajícího ve vyřazení z evidence a ztrátě zabezpečení v nezaměstnanosti. Rozsah až 20 hodin týdně navíc představuje nepřiměřené břemeno pro uplatňování zákonem vymezených práv, jež jsou uchazečům přiznána jako součást hmotného zajištění. Tato povinnost přitom může s ohledem na její vnější prvky způsobovat u jednotlivých uchazečů ponížení dotýkající se jejich vlastní důstojnosti v rozporu s čl. 1 odst. 1 a čl. 10 odst. 1 Listiny.

Veřejná služba je nakonec v rozporu i s právem zaměstnance na spravedlivou odměnu za práci podle čl. 28 Listiny. Za odměnu ve smyslu tohoto článku přitom Ústavní soud neuznal plnění poskytovaná uchazečům o zaměstnání (podpora v nezaměstnanosti, hrazení zdravotního pojištění apod.), jejichž rozsah je stejný bez ohledu na to, zda se uchazeč o zaměstnání povinnosti konat veřejnou službu podrobil, anebo zda k jejímu výkonu ani povolán nebyl.

Veřejná služba je také v rozporu s čl. 8 odst. 3 písm. a) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (1966) ve kterém se praví "Na nikom se nesmí vyžadovat, aby vykonával nucenou nebo povinnou práci" a čl. 7 písm. a) Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (1966) ve kterém se praví "Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo každého člověka na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky, které zajišťují zejména: a) odměnu, která poskytuje jako minimum všem pracovníkům: (i) spravedlivou mzdu a stejnou odměnu za práci stejné hodnoty bez jakéhokoli rozlišování, přičemž zvláště ženám jsou zaručeny pracovní podmínky ne horší než jaké mají muži, se stejnou odměnou za stejnou práci; (ii) slušný život pro ně a jejich rodiny, v souladu s ustanoveními tohoto Paktu".

A v neposlední řadě je veřejná služba v rozporu s Úmluvou MOP č. 29, která definuje nucenou nebo povinnou práci jako každou práci nebo službu, která se na kterékoli osobě vymáhá pod pohrůžkou jakéhokoli trestu a ke které se řečená osoba nenabídla dobrovolně. Nutno zmínit, že trestem ve smyslu definice nucené práce a povinné práce muže být i ztráta práv nebo výhod.

Čl. 25 Úmluvy o nucené nebo povinné práci

Nezákonné vymáhání nucené nebo povinné práce bude podléhat trestu jako trestný čin a každý členský stát ratifikující tuto úmluvu bude povinen přesvědčit se, že tresty uložené zákonem jsou skutečně účinné a že jsou důsledně ukládány.

Bod 261., rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 27. 11. 2012

Ze všech těchto důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že povinnost uchazečů o zaměstnání přijmout nabídku vykonávat veřejnou službu, kterou je podmíněno jejich setrvání v evidenci uchazečů o zaměstnání, je v rozporu se zákazem nucených prací ve smyslu čl. 9 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny, čl. 4 odst. 2 Úmluvy a čl. 8 odst. 3 písm. a) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a stejně tak porušuje i zákaz svévole podle čl. 1 odst. 1 Ústavy a zásadu rovnosti v důstojnosti podle čl. 1 Listiny, resp. právo na zachování lidské důstojnosti podle čl. 10 odst. 1 Listiny.

http://poslidrabkadolochu.php5.cz/