Petice za referendum o vystoupení z Evropské unie

Vlastenec

/ #14323 Východoevropané, negři pro naši dobu

2017-08-14 08:31

Až se zase bude někdo divit, proč Češi se svým minimálním počtem azylantů z Blízkého východu a Afriky každou chvíli řeší migrační krizi a projevují odpor k přistěhovalectví z těchto koutů světa, ať si vzpomene na poslední návrh Martina Schulze. Lídr německé sociální demokracie (SPD) oficiálně představil svůj manifest pro podzimní volby.

V desetibodovém seznamu jsou pro nás obzvláště zajímavé body 8. a 9. Osmý, věnovaný vývoji EU, slibuje, že pro SPD „bude prioritou boj proti nečisté soutěži skrze daňový dumping“, tedy že Východoevropané a vůbec ekonomičtí liberálové se mají rozloučit s bludnou představou, že růstu ekonomiky lze dosahovat i snižováním daní.

Devátý bod vzbudil v České republice větší rozruch, SPD v něm propojuje příští unijní rozpočet (o novém, platném pro léta 2020–2026, se začne vyjednávat příští rok) se „solidárním přijímáním uprchlíků. Takhle to dál nejde!“ (vykřičník je Schulzův). „Kdo kategoricky odmítá přijímání uprchlíků nebo provozuje daňový dumping a zničující závody ve snižování daní, chová se nesolidárně.“

SPD bude iniciovat navržení mechanismu, který kdykoliv jedna členská země bude uprchlíky akutně přetížena, umožní přesun uprchlíků do jiného členského státu. A kdo se bude vzpírat, ať počítá s nižšími dotacemi z evropských fondů.

Ono „Takhle to dál nejde!“ je šifra pro Visegrádskou skupinu, která se před dvěma lety ostentativně a poprvé od roku 1989 postavila celá najednou politickému přání Německa, které se do té doby považovalo za jejího politického patrona a poručníka v Unii. Schulz a další kritici našeho koutu Evropy mají pravdu v tom smyslu, že nedodržujeme pravidla, neboť podle platných pravidel byly naše státy přehlasovány na radě ministrů vnitra v září 2015, a přesto se výsledkem odmítají řídit. Lepší by bylo přijmout porážku a usilovat o změnu pravidel, tedy navrhnout zrušení většinového hlasování v této věci.

Nicméně ta dohoda z podzimu 2015, o niž jde Schulzovi, neměla šanci řešit problém ani tehdy – šlo o přerozdělení 160 tisíc žadatelů o azyl z Řecka a Itálie, přičemž tehdy za dva roky přišly ilegálně do EU skoro dva miliony běženců. Dodneška pak z oněch 160 tisíc bylo přerozděleno celkem dvanáct tisíc, tedy i do zemí západnějších než celé Německo. Celý slavný program se smrskl na jednoapůldenní množství lidí, kteří ve chvíli, kdy byl program vyhlašován, už týdny a měsíce překračovali hranici do Německa. České republice, která přijala slovy dvanáct lidí, jich bylo přiděleno 2600, což byla polovina šichty bavorských pohraničníků v oněch pohnutých dnech.

Obsese, s níž Schulz zmiňuje něco tak fakticky nicotného, musí mít nějaký důvod. Možné jsou dva, posuďte sami, který je horší.

První vysvětlení by bylo, že EU, její establishment, počítá s tím, že masivní přistěhovalectví do Evropy z jihu a jihovýchodu je dlouhodobý trend, že s ním nebude schopna, respektive ochotna nic seriózního dělat. A že se tu nejedná o těch několik tisíc duší přidělených Visegrádu na podzim 2015, ale minimálně o desítky, časem možná stovky tisíc v příštích migračních vlnách. Pak už by ale šlo o statisticky významné změny ve složení obyvatelstva a stát, který se vzdá práva kontrolovat tak zásadní otázku, se už nemá co nazývat státem.

Druhá varianta se mi vzhledem k tomu, že typický západoevropský politik nepřemýšlí dlouhodobě, ale řeší potíže způsobem, který v dohledné době vytvoří úplně jiné, nečekané problémy (euro, podpora zelených energií, arabské jaro), zdá pravděpodobnější.

Kritizovat Visegrád je dnes v těch dogmatičtějších částech západoevropského establishmentu politicky nejlevnější výmluva na potíže s globalizací, odvádění nespokojenosti mezi vlastními voliči do bezpečného kanálu. Neuvěřitelná slova Emmanuela Macrona z volební kampaně, že problém s Polskem a Maďarskem vyřeší do tří měsíců, neuvěřitelná vzhledem k tomu, že co se například u Polska předestírá jako nedemokratické změny, politizace soudů, tajných služeb nebo omezování svobody projevu v médiích, je ve Francii už dávno dosažený standard, mají dnes pokračování v prezidentových činech. Macron se z úřadu prezidenta snaží omezit jednotných trh především u služeb, nový návrh z Francie například žádá, aby u firmiček z jiných členských států, které budou chtít působit ve Francii (stavebnictví, doprava), uměl francouzsky už nejen předák, ale i jeho podřízení. Je to zjevná šikana. Vzniká podezření, které nemůžeme ani dokázat, ani rozptýlit, že smůla nás, „Východoevropanů“, je v tom, že máme stejnou barvu kůže a stejný náboženský základ, takže otíráním se o nás neriskuje západoevropský politik podezření z žádného z politických zločinů dneška, jakým je pochopitelně rasismus, ale třeba i tzv. islamofobie.

Angela Merkelová není pro středovýchodní Evropu se svým strnulým pohledem na svět žádná výhra, nicméně jako „Východoevropanka“ zmíněnými sklony netrpí. Schulz, vyrostlý na pomezí západního Německa, Belgie a Lucemburska, je jiný případ.